Fotovoltaické panely se vyznačují několika zajímavými vlastnostmi a jednou z nich je tzv. záporný teplotní koeficient. Co si pod tím představit? Teplotní koeficient popisuje, jak se napětí panelu mění s teplotou. Udává se v procentech na stupeň Celsia nebo Kelvina ( %/C ) a značí, o kolik procent se zvedne napětí při klesající teplotě. Teoreticky by nás to nemuselo zajímat, pokud nám stoupá napětí, asi roste i výkon a je to pro nás dobré, nicméně z hlediska dimenzování střídače jde o poměrně zásadní věc.
Pokud máme například střídač, který může mít na vstupu napětí maximálně 450V z fotovoltaických panelů, pak musíme toto napětí dodržet za jakýchkoliv podmínek, tedy i při teplotě třeba -20°C. Více u nás už moc nebývá, bral bych tuto hodnotu jako výpočtovou pro běžné oblasti. Pokud ale bydlíte na Kvildě nebo někde, kde jsou teploty klidně i -30°C, pak musíte počítat s touto teplotou.
Koeficient je pro každý panel jiný, nicméně když budete počítat, že při poklesu teploty o 3°C vzroste napětí stringu o 1%, tak se nedopustíte zásadní chyby.
Zpět k našemu příkladu – fakta:
a) Panely, co mají při 25°C (katalogová hodnota) napětí 40V. Jde o napětí Voc, takže to maximální naprázdno.
b) Zapojíme jich 10 do série a vytvoříme string, jehož napětí je tedy naprázdno 400 Voltů.
c) Střídač je na 450 V, takže to vypadá v pořádku – ale není.
Vezměme si opravdu jiskrnou zimu – venku je -20°C a přitom jasno. Výpočtem +25°C – minus 20°C zjistíme spád 45°C. Znovu si připomeňme , že 3°C znamenají 1% napětí. Takže 45°C rozdíl je zvýšení o 15% napětí.
Patnáct procent ze 400 V je 60V, takže najednou máme na stringu 460V – a už nám začíná hořet střídač.
Takže jednoduché pravidlo, ke katalogové hodnotě napětí naprázdno přičtěte vždy alespoň 15% a pak si zkontrolujte string se střídačem, zda se vejdete.